27. dubna 2012 v 18:45 | Caballo
|
Všechno jednou končí.....
Příšerně se mi motala hlava. Ocitla jsem se někde u skal, nevěděla kde, nikdy jsem tady nebyla,
ani jsem o tomto místě neslyšela. Pevně jsem chytla otěže a pobídla Agara.
Agar se náhle a nečekaně rozcválal přímo proti vodě, ani jsem se ho nesnažila
zastavit, byla jsem myšlenkama uplně mimo.
Najednou jsem zahlédla maják. Ten maják mi něco připomínal...Ano, moji milovanou vesničku
se stájí. Zaradovala jsem se, že jsem opět doma a pobídla Agara.
Agar tryskal tak rychle! Možná taky proto trochu nestihl vytočit zatáčku
Naštěstí voda byla hlubší, takže Agar nespadl na nohy, dopadl přímo do vody.
Měla jsem strach, ale Agar pocházel z divokého severu, kde byl skoro bÿch řekla týrán.
Jakmile jsme vyjeli na břeh, Agar přidal do klusu.
Stáj se blížila s každým krokem a Agar neobvykle zrychloval.
A už jsme viděli stáj. Agar nabral takovou rychlost,
že by dostiháci mohli závidět.
,,Ahoj Mikalo, jak je možný že jsem tady?" zeptala jsem se ,,Ahoj, jsem ráda že jsi
zpátky. Možná ¨ti někdo věří a dal ti šanci." ,,Co to znamená?" Podivila jsem se.
,,No, že jsi byla osvobozena z Kamenné Lhoty, které se taky říká Stanice tajemna.
A co Agar?" zeptala se Mikala ,,Agar je super kůň, ale potřebuju zajet ještě do jedné vesničky,
mohla bych si vzít Karkasone? Nechci Agara zatěžovat."
Mikala jen souhlasila.
Nasedlala jsem Karkasone a převlékla se do teplé bundy,
protože byla docela zima.
Tryskem jsem jela k té stáji. Sháněla jsem jen jednoho člověka.
Toho, co mě nakazil tím, že věřím že existuje láska na první pohled.
Tady jsem ho potkala...U fontány. Nyní, v tuto pozdní hodinu tu ale nikdo nebyl,
a nebylo se čemu divit. Zavolala jsem Mikale, zdali bych tady nemohla přespat.
Souhlasila.
Když jsem ráno vstala, překvapilo měto, že místo Karkasone zde byl Agar! Docela jsem se lekla. Ale jeho
pohled mi dodal odvahy a šla jsem na náměstíčko v domnění, že tam bude....
Byl tam! Přišla jsem k němu... ,,A-a-hoj!" zakoktala jsem a pokusila se o úsměv.
Štěpán, jak se jmenoval, se usmál ,,Ahoj, víš, chci aby jsi to věděla, ale prostě je to tak...asi jsem se zamiloval,
hrozně se mi líbíš!" Podlomily se mi kolena. ,,Tak to asik nápodobně!" pokusila jsem se o vtipný záběr.
Štěpán ale na nic nečekal, objal mě.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
A to je konec mého příběhu. Kdoví, pokud budete mít cestu kolem, nezapomeňte se stavit!
----.-.-.-.-------.-.-.--....----------.-.-.-.-------------.-.-.-.--------------.-.-.--------------.-.-.-.-------------
CABALLO: Tak doufám, že se vám příběh líbil, chystám další, ze Star Stable 1
.).).).).).).).).).........).).).).).).).).)............).).).).).).).).)...............).).).))
Moc povedené! :)