6. května 2012 v 16:30 | Caballo
|
Byl to den jako každý jiný. Žila jsem na soukromém statku poblíž mohutných skal. Milovala jsem koně,
možná protože moje rodina měla chov kvalitních appalos. Jenže matka si našla přítele, odstěhovala se od nás. Já tu zůstala s otcem a mým starším bratrem. Často jsem na matku myslela, čekala od ní dopis nebo jen pitomou SMS. Pak mi můj bratr řekl, že se jim narodila dcera. Nejspíš na mě zapomněla. Ale naštěstí mám s otcem dobrý vztah. Vychoval mě skoro jako kluka. Práce na statku byla moje, nahánění dobytka do ohrad ze sedla věrných koní jsem milovala. Nevadila mě tvrdá práce a špína za nehty. Našla jsem si i přítele, měli ranch docela nedaleko od nás.
Často jsme jezdili spolu na vyjížďky ve westernovém stylu, leželi pod hvězdnou oblohou, nebo se proháněli
po kopcích při západu slunce. Ale všechno jednou skončí. Jednoho dne zamnou přítel přišel že se stěhují do vzdálené Kalifornie. Byl to pro mě šok. Byl to jeden z mála lidí, který mi rozumněl. Objala jsem ho a nechtěla ho pustit. Měla jsem v něm obrovskou oporu. Blížil se den odjezdu, už jen jedna noc. Celou noc jsem strávila s ním, s kovbojem, kterého tak miluji. Koně se spokojeně pásli a ve večerním světle vypadali jak dva stíny, co se jen tak prohánějí po rozlehlých pláních. V den odjezdu se ještě zamnou stavil. Dal mi na hlavu jeho klobouk, políbil mě a řekl jenom ,,Nezapomeň na mě!" Slza mi stekla po tváři a dopadla na špičku mé boty.
Uplynulo již tolik let od odchodu. Já žiju normálně, jen v mysli ho pořád vidím.
Proháním se po kopcích při západu slunce, ale už sama.... KONEC
Omlouvám se, je to psaný narychlo, příště to bude určitě lepší ;)
Caballo
Jedno slovo... DOKONALÝ!!! :) Opravdu krásná povídka, je krátká, ale možná proto má takové kouzlo. ;)